Během Týdnů pro rodiny jste vesměs zahrnováni klasickou politickou omáčkou, že rodina je základ státu, jak jsou rodiny důležité a jak moc je potřeba je podporovat.
Je to samozřejmě pravda. Ale to vůbec nestačí. Podstatné jsou činy. Něco se daří (nalít peníze do vybudování dětských skupin, podporovat zkrácený úvazky, doplnit to slevami na děti), ale moc dobře cítím, že je to pořád málo. Že od nás jako rodiče potřebujete mnohem ráznější kroky. A někdy to jde hrozně pomalu a klopotně.
Přesně to vystihla Kateřina Šimáčková, soudkyně Evropského soudu pro lidská práva, když popsala stav české politiky: „Ženy, které mají zpravidla pečující funkce, se časově nezvládají dostat do politiky a tam upozorňovat, že tento problém ve společnosti existuje.‟
Za sebe mám k Týdnu rodiny takové přání – a to, aby byla ministrem financí pečující žena. A pak se myslím pohnou ledy.
